iSTAVITEL.CZ

Při vnitřním zateplení však dochází k dramatické změně. Kondenzační oblast se posouvá k vnitřnímu povrchu až na rozhraní původní konstrukce a zateplení, zvyšuje se zkondenzované množství a zároveň se prodlužuje období, po které kondenzuje vodní pára v konstrukci. Množství zkondenzované vodní páry za rok se pak podstatně zvyšuje, často více než řádově.

Pokud je zkondenzované množství vlhkosti větší než vypařitelné množství, pak se vlhkost v konstrukci rok za rokem hromadí a nakonec porušenou konstrukcí vyteče. Nadměrná vlhkost snižuje tepelně izolační schopnost konstrukce i její trvanlivost. Posunutí kondenzační zóny k vnitřnímu povrchu může ničit zapuštění navazujících konstrukcí. Příkladem jsou zhlaví dřevěných stropních trámů, které byly před provedením vnitřního zateplení uloženy v suchu.
 

Tyto problémy je možné omezit použitím parozábrany u vnitřního povrchu, která brání pronikání vzdušné vlhkosti do stavební konstrukce. Na stejném místě v konstrukci pak zkondenzuje méně vlhkosti. Používají se obvykle fólie, někdy deskové materiály a výjimečně nátěry, které však nejsou příliš účinné. Parozábrany skládané z pásů fólií či desek zase mají rizika nedostatků při provádění. Jsou to zejména snadná narušitelnost prostupujícími předměty (například při připojování dalších vrstev), obtížně těsnitelné napojení na navazující konstrukce, netěsnicí vzájemné spojení pásů parozábran a otvory vzniklé technologickou nekázní. To vše způsobuje snížení účinnosti parozábran po zabudování, což je častým zdrojem poruch. Kromě toho parozábrany brání konstrukci ve vysychání do vnitřního prostředí v teplých ročních obdobích. Použití parozábran na vnitřním povrchu omezuje vlhkostní spolupůsobení konstrukce s vnitřním prostředím.

Vlhkost stavební konstrukce a následně plísně na jejím povrchu mohou zvýšit rizika alergií uživatelů a vyvolat těžké stavební havárie této konstrukce. Kromě vzniku a bujení plísní může také dojít k destrukci stavebních materiálů působením hniloby a hub.

 

Vnější zateplení

Vnější zateplení vede naopak k přemístění kondenzační zóny do vnější části konstrukce, tedy do bezpečné vzdálenosti od uživatele vnitřního prostoru. Zkondenzované množství vodní páry pak obvykle klesá a při větších tloušťkách vnější tepelné izolace nemusí ke kondenzaci vodní páry vůbec dojít. Vnější zateplení nebrání vysychání konstrukce do vnitřního prostoru v letním a přechodných obdobích.

"Dýchání" konstrukcí

Není pravda, že zateplení brání "dýchání" konstrukcí.

Vlastnost konstrukcí, označovaná lidově jako "dýchání", se nemůže týkat výměny vzduchu. Neprůsvitné stavební konstrukce totiž ovlivňují méně než jednotkami procent celkovou výměnu vzduchu. Skutečné větrání obvykle zajišťují funkční spáry oken a dveří a větrání při krátkém otevření jejich křídel, nebo technologická zařízení, jako jsou ventilátory, digestoře a vzduchotechnika nebo kombinace obou. Ostatní konstrukce a spáry správně navržených budov nesmí výměnu vzduchu zajišťovat. Na výměnu vzduchu v místnostech má tedy zateplení vliv velmi nepatrný.

,,Dýchání" však lze vykládat jako odezvu povrchu konstrukce na změnu vlhkosti vnitřního vzduchu.

Vnitřní zateplení

Nezbytná parozábrana u vnitřního povrchu při vnitřním zateplení skutečně může omezit "dýchání" povrchu stavební konstrukce. Konstrukce pak v sobě netlumí krátkodobé výkyvy vlhkosti vnitřního vzduchu.

Vnější zateplení

Při vnějším zateplení vnitřní vrstvy konstrukce nadále reagují na proměny vlhkosti vnitřního vzduchu svou nezměněnou povrchovou vrstvou - konstrukce "dýchá" stejně jako předtím.

Sanace vad a poruch

Vnitřní zateplení

Vnitřní zateplení stávající vady a poruchy obvodových plášťů neodstraňuje, naopak je ještě prohloubí. Obvykle potřebná údržba vnějších povrchů a jejich spár se přitom musí provést tak jako tak.

Vnější zateplení

Vnější zateplení je proti tomu jedním ze základních nástrojů pro sanaci obvodových plášťů budov -snižuje jejich mechanické namáhání, chrání je před působením agresivního vnějšího prostředí, odstraňuje základní příčinu trhlin a pohybů spár, kterými do obvodového pláště zatéká a pomáhá zlepšit vnější vzhled budov (barevností i strukturou).

Rozdíly v provádění

Vnitřní zateplení

Při vnitřním zateplení je omezeno užívání bytů v průběhu prací, často se musí předělávat osazení otopného systému a nadokenních nosičů záclon do větší vzdálenosti od vnější stěny. Zmenší se vnitřní plocha zateplovaných místností. Lákavou výhodou je možnost individuálního zateplování u jednotlivých uživatelů, popř. jen v jednotlivých problémových místnostech. Výhodou jsou i možnost zachovat členitou vnější fasádu a nezávislost práce na klimatických podmínkách.

Vnější zateplení

Vnější zateplení lze provádět za provozu budov. Nemá vliv na vnitřní vybavení a plochu přilehlých místností. Nevýhodou však je nutnost zateplovat ucelené části budovy. Při členité vnější fasádě lze vnější zateplení zpravidla také udělat, bývá však nákladnější.

Finanční náklady

Vnitřní zateplení

Okamžité investiční náklady jsou u vnitřního zateplení oproti vnějšímu podstatně nižší pouze v případě, když se neuvažuje nutnost zateplit přilehlé vnitřní konstrukce, ani vyvolané stavební úpravy přilehlé místnosti (např. u topení, nosičů záclon apod.), ani ekonomické důsledky omezení vnitřního provozu budovy. Pokud se počítá skutečně celý rozsah nákladů, je vnitřní zateplení obvykle dražší než vnější.

Vnější zateplení

Nevýhodou vnějšího zateplení je potřeba okamžité dostupnosti většího objemu finančních prostředků s ohledem na nutnost zateplit ucelenou část budovy. Při vnitřním zateplení mohou výrazně změnit finanční náročnost akce dodatečné opakované investiční náklady na sanaci četnějších poruch a na neřešené opravy vnějšího povrchu obvodové konstrukce.

Vlivem nevyužívané akumulace tepla jsou provozní náklady při vnitřním zatepleni obvykle vyšší.

Text byl redakčně upraven

Zdroj převzatých a upravených obrázků: ŠÁLA, Jiří, MACHATKA, Milan. Zateplování v praxi : Provádění vnějších kontaktních zateplovacích systémů. 1. vyd. U Průhonu 22, Praha 7 : Grada Publising a.s., 2002. 108 s.