{LNG: 'tit-reklama'}

Provedení detailů plochých střech - I. díl

Bezporuchové fungování plochých střech závisí zejména na kvalitě provedení jejích detailů. Především těm je tedy třeba věnovat pozornost.


Obecně platné zásady detailů plochých střech

Každý typ detailu ploché střechy má svá úskalí, z nichž vyplývají zásady jeho provedení. Další specifika vyplývají z toho, zda jsou krytinou asfaltové pásy, či syntetické fólie. Některé zásady se však dají zobecnit. Zde jsou ty nejdůležitější:

  • Dilatace – Je třeba na ni myslet jak v případě nosné konstrukce střechy a na styku různých konstrukcí (atiky s jednotlivými vrstvami...), tak i v ploše střešního pláště (rozdělení tuhých vrstev na dílčí plochy i oddělení některých vrstev mezi sebou).
  • Přetažení hydroizolace na svislé konstrukce – vždy alespoň do výše 150 mm.
  • Tepelné mosty – Nutné vyloučit ve všech místech.
  • Odtok – Ze všech míst na střeše musí být zajištěn odtok. Veškeré oplechování se provádí ve sklonu alespoň 3°, odtok je umístěn na nejnižším místě.
  • Mechanická ochrana – Týká se všech prvků zejména na tzv. provozních (pochozích) střechách.
  • Omezení množství prvků, pronikajících hydroizolací – Týká se především zábradlí. Vždy upřednostňujeme jeho kotvení mimo hydroizolační vrstvu.
  • Hydroizolační vrstvu v koutech a nárožích vždy zesilujeme, při okrajích a u detailů jí plnoplošně lepíme.
  • Případné větrací otvory chráníme proti vniku nečistot, hmyzu, ptactva. Zatékání bráníme dostatečným sklonem jejich spodních ploch (alespoň 5°).
  • Používáme pouze navzájem kompatibilní prvky a materiály.
  • Nekoncentrujeme detaily do jednoho místa (vzájemná vzdálenost má být alespoň 0,5 m).

Okraje střešního pláště

  • Není-li plochá střecha zakončena atikou, je třeba okraj osadit okapní lištou a krytinu zde řádně, plnoplošně, přilepit či přivařit k podkladu.  V případě dvouvrstvého systému z asfaltových pásů okapní lištu klademe na první vrstvu, přeplátujeme dvěma pásky hydroizolace a až poté klademe vrstvu vrchní.

    Tvoří-li zakončení střešního pláště atika, vytahujeme hydroizolaci i případnou parozábranu po její svislé ploše minimálně do výšky 150 mm nad povrch pláště, lépe však na celou výšku atiky. Nezapomínejte na dilatační spáru mezi atikou a spádovou, nebo pochozí vrstvou.

    V případě provozních střech je třeba hydroizolaci chránit, např. oplechováním.
  • Veškeré kouty a nároží pokryté hydroizolací je třeba přeplátovat další vrstvou krytiny. Asfaltové pásy se kladou ke svislé ploše nadoraz, poté překrývají vodorovné hrany koutu přeloženými pruhy hydrozilantu. Na styk vodorovných hran se svislou navaříme ještě další díl složený tak aby kopíroval tvar koutu.

    Pokud se jedná o systém dvouvrstvý, klademe v tuto chvílí svrchní vrstvu. Pak již pokrýváme svislé plochy, přičemž krytinu klademe s přesahem v místě vzájemného styku ploch. V případě syntetických fólií překrýváme kouty a nároží jedním dílem, nařezaným a překládaným tak aby pokryl naráz svislé i vodorovné hrany. Styk hran je dále překryt navařením kruhové záplaty.
  • Ukončení hydroizolace na svislé ploše stěny či atiky je třeba vždy osadit ukončovacím profilem, nebo překrýt krycím plechem. Jak profil, tak plech musíme opatřit tmelovým uzávěrem. V úvahu přichází tmelový uzávěr v drážce, pod ukončením omítky, či volně v ploše.

    Pakliže je ve stěně výstup na střechu dbáme, aby spodní hrana dveřního otvoru byla min. 80mm nad povrchem střechy (opt. 150mm), a aby spára mezi otvorem a rámem dveří byla vodotěsná.

    Přede dveřmi se doporučuje zhotovit žlábek, nejlépe s odvodněním.
Ohodnoťte článek * * * * *
Vstupte do diskuse (0 reakcí)