{LNG: 'tit-reklama'}

Pasivní chlazení budov

Na rozdíl od našich předků v současnosti neřešíme ani tak problém, jak v zimě dostatečně prohřát vnitřní prostředí budovy, ale naopak, jak ho během léta ochlazovat. Je to dáno kromě vyšších požadavků na komfort zejména charakterem novodobé výstavby a provozem uvnitř.

 

Na rozdíl od našich předků v současnosti neřešíme ani tak problém, jak v zimě dostatečně prohřát vnitřní prostředí budovy, ale naopak, jak ho během léta ochlazovat. Je to dáno kromě vyšších požadavků na komfort zejména charakterem novodobé výstavby a provozem uvnitř.

Velké prosklené plochy, či střešní okna zvyšují příjem tepla ze slunce a technické vybavení se postará o tepelné zisky uvnitř stavby. Lehké konstrukce, které vytlačily zdivo i tepelná izolace budovy zase zabrání přirozené akumulaci tepla a jeho uvolňování v chladnějších dobách, např. během noci.

Problém doháníme tzv. sorpčním strojním chlazením. Jedná se o chladící jednotky fungující podobně jako například chladničky, tedy na principu stlačování a expanzi chladící látky (čpavku, freonů). Takové chlazení je však energeticky velmi náročné. Výsledkem jsou vysoké účty za elektřinu, výpadky sítí během největších veder a zvyšující se množství oxidu uhličitého uvolněného při výrobě elektrického proudu. Jaké tedy existují úsporné alternativy k tomuto nejčastěji používanému způsobu chlazení?

Pasivní chlazení budov

Nejlepším řešením je zabránit již samotnému přehřívání vnitřního prostředí budovy. Poněkud matoucí pojem „pasivní chlazení“ tedy označuje nikoliv chlazení ale různá opatření proti tepelným ziskům, zejména slunečním. Patří mezi ně:

  • Omezení enormních prosklených ploch na jižní straně, nebo množství a velikosti střešních oken.
  • Stínění v nejširším slova smyslu.
  • Tvorba žádoucího mikroklimatu v okolí budovy.

Stínění budovy

Stínit lze v první řadě výsadbou listnatých stromů, které během léta poskytují dostatečný stín, zatímco v zimě nebrání průchodu slunečního záření.

Dále můžeme stínit např. žaluziemi. Zde je dobré vědět, že jejich účinnost se značně liší podle toho, v jaké poloze vůči prosklení leží.

  • Nejméně účinné je stínění uvnitř budovy, kdy tepelné zisky skrze okna srazíme na 60 %.
  • Lépe jsou na tom žaluzie uvnitř prosklení, kde je tepelný zisk 50%.
  • Nejlépe stíní vnější žaluzie, kterými projde jen 15 % tepelného zisku.
  • Zajímavou možností je také pevné stínění ve formě slunolamu, markýzy, či balkonu. Díky rozdílné výšce slunce nad obzorem v létě a v zimě lze při správném poměru výšky okna a délky stínicího zařízení docílit toho, že zatímco v létě překážka stíní, v zimě již ne. Na jižní fasádě je tato optimální délka 1,2x - 1,7x větší než je výška okna.

Mikroklima budovy

Zlepšení mikroklimatu v okolí budovy docílíme hlavně omezením zpevněných ploch ve prospěch vegetace, nebo přítomnosti vodních prvků. Tím může teplota v okolí objektu dosahovat až o 10°C nižších hodnost než v případě, kdy budovu obklopuje např. asfalt.

V tomto případě záleží na míře tzv. emisivity, neboli schopnosti pohltit energii světelného záření a zpětně ji vydávat ve formě sálání. Materiály s vysokou emisivitou, jakými je zmíněný asfalt, nebo beton, značně přispívají k ohřívání svého okolí. Poměrně nízkou emisivitu mají naopak: žula, říční písek nebo obecně zemina.

Tepelná izolace

Tepelná izolace pláště budovy hraje z hlediska tepelných zisků relativně malou roli. Lépe tepelným ziskům čelí dvouplášťové konstrukce fasády, nebo střechy.

Alternativní chlazení budov

V následujícím článku se věnujeme alternativnímu chlazení budov.

 

Ohodnoťte článek * * * * *
Vstupte do diskuse (1 reakcí)